34. Orlický maraton

Sobota, 10. února 2018, 17:44 – Ferda – Zima 2017/18

Jelikož jsem nechtěl Petrovi kazit lyžařské iluze ještě před závodem, tak jsem se raději letos místo na Boboloppet vydal na Orlický maraton, kde jsem se těšil na kopcovitou trať a pořádnou klasiku. Bohužel přišlo jarní počasí, které odneslo sníh a i krásné klasické tratě Orličáku. Naděje na pořádnou klasiku zůstala, jelikož i na kolečku kolem a přes Velkou Deštnou, které se jelo v sobotu 2x a v neděli 3x, bylo kopců dost.

Závodění je dneska věda. Všechno začíná již mazáním. Bohužel pryč jsou doby kdy stačily 2 LF vosky a jedny lyže. Dneska, to byste nevěřili, jsou lidé co si myslí, že mazání rozhoduje a tak mají 10 LF vosků, 5 HF vosků a nepočítaně prášků, a ještě si stěžují, že jim schází něco jako urychlovač. Když už i na kdejakém pouťáku a podřadném závodu jako je, nechci jmenovat, třeba Boboloppet se používají urychlovače, tak jsem si řekl, že asi není jiná možnost než jít s dobou a naprášit také. To jsem zvládl. Dokonce i nákupy jsem zvládl, a lyže mám teplé i studené, ale nějakou záhadou mi prach upadl na špatné lyže. A to přitom ty správné studené se schovávaly ve sklepě pod vrstvou prachu. Již naprášené, ale já se kvůli lenosti na ně ani nešel podívat, bál jsem se, že bych je musel odletnit a to by bylo moc práce navíc. Lyže bych tedy měl.

Další část závodu je také ještě před startem a to boj o startovní pozici. Na Marcialonze jsme o ni bojovali hodinu v mrazu, úspěšně. Na Orličáku jsem zvolil jinou strategii. Byla jednoduchá a vlastně, vzhledem k nedostatku času, jediná možná. Pět minut před startem jsem vzal lyže a šel na start, kde už čekalo snad všech 200 nedočkavých závodníků. Nevím jak jsem to dokázal, ale špalírem čekajících závodníku jsem šel tak dlouho skrz až jsem se ocitl úplně vpředu. Divím se, že mi nikdo nevynadal. I kdyby, startovní pozici jsem měl skvělou a to i bez mrznutí a dlouhého čekání. Teď už čekala jen ta nejnudnější a nejméně podstatná část závodu, vlastní závod.

Výstřel, všichni jedou jak splašení, já se překvapivě držím vepředu. Po první zatáčce nástup prvních dvou. Nástup zkusím zachytit, ale neúspěšně. Mou výkoností to být nemůže :-D to je jasné, je to lyžemi, které se nepředřou a pocitově strašně drhnou. No tak holt jedu na třetím místě.

Chvíli osamocen, chvíli ve společnosti. V posledním stoupání na Velkou Deštnou se mi snaží pacholek, co s ním jedu, ujet, ale nedaří se mu to. Jedinou nepříjemností je, že mu lyže jedou lépe a finiš je z kopce. Naštěstí je na závěrečném klesání i jedno malé stoupání. A já moc dobře koukal na televizi jak jezdí Northug v zákrytu a jak nastupuje. Tudíž jsem si před kopečkem zkušeně odpočinul v zákrytu a v kopečku jsem soupeři ukázal co jsem se naučil. Vzdálil jsem se mu tak na 5 - 10 metrů což stačilo na to abych konečně jednou nepodlehl ve finiši a slavně skončil na 3. místě. Sice to dle výsledků nebylo snad ani o prsa korejské závodnice, ale na to se historie neptá. Navíc ve skutečnosti to bylo rozdílem třídy.

Výsledky 22 km volně

Na neděli jsme začali mazat velmi brzy a důkladně. Za sobotní 3. místo jsem dostal balení svrchně kvašených speciálů z Náchoda, takže volba urychlovačů byla daná. Dále bylo potřeba namazat trochu dobré domácí meruňkovice a dobrého vína z dalekých teplých krajů. Vnitřně jsme namazali pořádně a na skluznice tentokráte stačilo dát jen červený vosk HF od výrobce co není hoden ani na namazání sáněk vnoučatům. S dobrou mázou a poctivou přípravou jsme s klidem usínali a těšili se na klasický závod, kdy se bude mazat modrý extra.

Ráno byla zima menší než říkala předpověď. Modrý extra nebyl tutovou mázou jak jsem si myslel, tak jsme před startem pro jistoty přimazali tenkou vrstvu 45, která prozatím podržela příjemně. Taktiku pro boj o startovní pozici jsem použil stejnou jako v sobotu, jen jsem ji vylepšil a neprodíral jsem se celým startovním polem, ale obešel jsem ho bokem a zepředu se nacpal do první lajny. Opět účelné a snadné :D. Po startu vystřelili jak šílení dopředu 3 soupažisti a budoucí medailisti. I zbytek startovního pole jel jak utržený z řetězu a hlavně soupaž. Já se snažil střídat, ale nějak mi to moc nešlo, tak jsem zkoušel soupaž a taky to nešlo. Před prvním sjezdem jsem se srovnal a krásným ladným střídavým stylem jsem se usadil na pěkném 6. místě. Z kopce lyže babičky moc nejely, s tím jsem dopředu počítal, jen jsem nevěděl jako moc nepojedou. Naštěstí se ukázalo, že to není tak zlé. Na to aby mi lidi děsivě neodjeli stačilo jet v zákrytu a občas si pomoci odpichem, což byl nad očekávání dobrý stav. Ve stoupání jsem si vcelku slušně zastřídal leč první pocity nejistoty se začaly objevovat. Odraz nebyl zdaleka tak jistý jak bych si přál. Na kopec jsem se ale ještě dostal. Nahoře nás přivítalo sluníčko a výhledy. V dalším kopci jsem dojel Ondru Marka, kterému to stoupalo ještě méně než mě a vesele jsme pokračovali dále společně. V dalším kopci jsme se už neodrazili a já si připadal jako když poprvé stojím na lyžích. Ještě že jsem se viděl až večer na fotce, protože kdybych se viděl hned, tak hážu ručník do ringu. Ve sjezdu z Velké Deštné se objevily Krkonoše celé krásně oblečené v bílém hávu. Sněžka vypadala jak velká bílá sopka odněkud z Aljašky, prostě krása. To ale byla bohužel jediná světlá chvíle závodu, tedy vlastně kecám, ještě se dvakrát opakovala. Pak už přicházely hlavně trpké rány, do kopce místo ladným skluzem běh stromečkem, na občerstvovačce jsem vlastní blbostí ztratil kontakt s Ondrou a tím jsem ztratil hodně i z kopce a na rovinách, poslední ranou byli v předposledním kopci rychlostí blesku jedoucí lyžaři co zmizeli v nedohlednu, sběrný autobus mě naštěstí nedojel to bych totiž skončil jak Jirka tehdá ve Vysokém, bez lyží a na cestě k alkoholismu. Takhle zkusím klasiku příště znovu a lépe. Byl to totiž krásný slunečný den s dalekými výhledy, jen trochu zkažený děsivým pocitem, že jsem zapomněl lyžovat :-D.

Výsledky 33 km klasicky

http://www.ski-tour.cz/vysledky/om