Pondělí, 13. února 2017, 07:16 – Pipucha – Zima 2016/17
Pipucha o volném závodě: Je zajímavé, jak na Karlově běhu sypou bruslařskou trať pískem. A ještě zajímavější je, že nikdo z ostatních si toho nevšiml. V pátek jsem se rozjezdil na téměř šedivých lyžích po Šumavě, kde jsem si při jedna-jednání na rychlém sněhu připadal jak Martin Fourcade (místo flinty jsem měl na zádech čokoládu a větrovku). Tenhle přístup jsem zkusil i na Božím Daru - už od začátku jsem to mocně posílal, dokonce jsem sestřelil i jeden terč, až ze stojky byla ležka (nebohá dívčina mi nabruslila do stopy a já ji zbavil přebytečného karbonu - to abychom začali srovnávat úhrn příkoří hrbatými psy utrpěných a způsobených). Pak to ale začalo jít z kopce (k Abertamům, ale i výsledkovou listinou) a kolem mě se prohánět jeden ve vajíčku shrbený vlčák za druhým, včetně jedné (padesátnice prominou) babičky o holi (resp. dvou). Po občerstvovačce (kde přišlo příkoří v podobě ionťáku tak horkého, že se nedal pít) jsem sice některé vlčáky opět stahoval (kdo chce psa bít, ...), ale pak následovalo další příkoří - zatáčka doleva (a to nemá být, viz https://qz.com/895691/ups-drivers-dont-turn-left-and-it-saves-them-10-million-gallons-of-gas-a-year/), kde jsem hodil tygra. S modřinkou na stehně jsem sice na úkor slabších kusů získal část toho, co jsem ztratil z toho, co jsem získal, ale na celkové bilanci už to stejně moc nezměnilo. Tyhle krátké skejtové závody, to není nic pro mě. A omlouvám se Petrovi za nadužívání slova příkoří.
Pipucha o (krátkém) klasickém závodě: Když dálkoví borci a dálkové borkyně vyrazili na svou odyseu (https://www.youtube.com/watch?v=NFdxaShNcqA), s mírným zpožděním (akorát tak na jeden Birrell a jednu koblihu) jsem se s odhodláním, zdravým sebevědomím a chutí složit reparát vydal do stopy i já. Bolí záda, a tedy jsem udělal vše pro to, abych nemusel moc soupažit. Mimo jiné to znamenalo namazat "na jistotu" (lidově "jako na Vasák") a vybrat si kratší trať. Co jsem neodhadl, je celkový profil trati a to, kam se lyžařský sport poslední dobou posunul. Možná jsem se neměl cpát tak dopředu (pánovi, která kontroloval prestižní vlnu, jsem mlhavě povídal cosi o historických úspěších na Jizerce), ale fakt je, že v mé výkonnostní kategorii nejel stříďákem snad nikdo (je tohle příkoří?). Bylo to chvílemi značně deprimující, předvádět do kopce na svých nejlepších lyžích s víceméně ideální mázou svůj nejlepší (rozuměj "podprůměrný") styl, a koukat při tom na zadek soupažícím dědkům (všech věkových kategorií). Na rozdíl od soboty jsem ve finiši nikoho nestahoval, naopak na cílové planině přepustil místo těm, co trénovali na jarní Primátorky, ale z podaného výkonu, výsledného času (i umístění) jsem měl radost. A (tak určitě, to tu nemůže nezaznít) hlavně jsem si to užil!
Petr o (dlouhém) klasickém závodě: Vzhledem k tomu, že Jirka a Ferda hodnotili dlouhou klasiku zhruba stejně, cituji "Karlův běh - lyže sice vůbec nejely, ale zato se z nich nešlo odrazit :)", tak asi nic psát nebudou a dlouhá klasika půjde za mnou. Protože sice jsem začal jako obvykle pomalu - i Jirka se přede mne po startu dostal, a to si stoupl dozadu a já do první řady. Postupně jsem ale začal předjíždět - a co bylo zvláštní, nějakých deset minut po startu jsem předjel i Ferdu. Opravdu mu to nejelo - mně však velice ano. Naprosto netradičně jsem si užíval rychlých lyží, na kterých jsem dokázal svým soupeřům ujíždět i na rovinkách - a že jich tam je. Takže jsem soupažil a soupažil a soupažil. V kopci se ukázalo, že (pozdější) Jiříkův výrok byl pravdivý - odrazit se vážně nešlo. Tam jsem ztratil - naštěstí pořádný kopec tam byl jenom jeden. No, asi se opakuji - ale pak jsem soupažil a soupažil a dojel do cíle na krásném 16. místě. Takže sice jsme (na stoupání) promazali, ale mně se to na této trati dost vyplatilo.
O vyhlášení: Anička se od Ferdinanda naučila jednu klíčovou dovednost - vybírat si správné závody a správnou věkovou kategorii (a samozřejmě pak podat kvalitní výkon, to je bez debat). A tak jako jediná z nás během víkendu vystoupila na stupínek (nejvyšší!). Jak říká ona sama, "...na to, kolik nás bylo v kategorii, se dárkový koš ani plyšový sob neptají."
22 km FT
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta | Relativně | Mezičas |
|---|---|---|---|---|---|
| 13. | Jan Ferdinand Polášek | 1:00:15.1 | 0:03:06.3 | 0:00:00.0 | 0:18:19.6 |
| 31. | Petr Marhoun | 1:03:35.3 | 0:06:26.5 | 0:03:20.2 | 0:19:04.6 |
| 126. | Jan Pipek | 1:18:35.9 | 0:21:27.1 | 0:18:20.8 | 0:24:08.7 |
| 184. (29.) | Anna Kudrnová | 1:32:23.6 | 0:35:14.8 | 0:32:08.5 | 0:29:29.1 |
12 km FT
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta | Relativně |
|---|---|---|---|---|
| 55. | Jiří Fišer | 1:05:36.2 | 0:33:11.0 | 0:00:00.0 |
(Jirka zlomil na startu hůlku - startoval až o více než čtvrthodiny později.)
45 km CT
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta | Relativně | Abertamy |
|---|---|---|---|---|---|
| 16. | Petr Marhoun | 2:29:33.7 | 0:22:46.0 | 0:00:00.0 | 1:27:34.6 |
| 35. | Jan Ferdinand Polášek | 2:44:41.1 | 0:37:53.4 | 0:15:07.4 | 1:35:20.9 |
| 48. | Jiří Fišer | 2:52:04.3 | 0:45:16.6 | 0:22:30.6 | 1:36:59.9 |
| 118. (5.) | Anna Kudrnová | 3:34:36.4 | 1:27:48.7 | 1:05:02.7 | 2:06:13.0 |
22 km CT
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta | Relativně | Barbora |
|---|---|---|---|---|---|
| 30. | Jan Pipek | 1:15:25.3 | 0:16:22.7 | 0:00:00.0 | 0:22:12.5 |