48. Karlův běh

Pondělí, 18. února 2019, 19:13 – Ferda – Zima 2018/19

Takový krásný výletní víkend to byl. Sluníčko svítilo, sníh tál, ptáčci zpívali a lyže nejely.

Po Jizerské 50 jsme si na Božím Daru užívali lyžování, opalovali se a najížděli kilometry do zásoby na horší časy až opět nebude sníh. Někteří nejmenovaní jedinci vzali přípravu na závod velmi zodpovědně což potvrzuje čtvrtečních 99 km a páteční bolavé nohy. Které dovolily tak maximálně v pátek otestovat klistry, které jsme nakonec bohužel nemazali. Organizátoři nám z důvodu své lenosti zrušili krásnou dlouhou trať a my se tak museli obávat nejen soupaže, ale i dojetí o kolo od Standy Řezáče. Ale to až v neděli. Nejdřív tu byla sobota a volný závod, kde se mělo ukázat zda se české reprezentantky v běhu na lyžích konečně zlepšily a dokáží porazit jednoho nejmenovaného kašpárka z Prahy.

Lyžování to není jen fyzický výkon na lyžích, ale i příprava materiálu, která hraje stále větší roli. Abychom nezaostávali za soupeři a profesionálními týmy, ponořili jsme se do studia mazání s Víťou Fouskem, abychom se vynořili s namazanými a pokud možno (ne)jedoucími lyžemi.

Sobota 7°C, na trati všechny druhy sněhu od ledu, jarního firnu, totální špíny, mokrou vlhkou vatu až po totálně suchý přemrzlý prašan.

11:00 start. Ten se alespoň Ferdovi povedl na výbornou. Propracoval se do čela aby v televizi viděli jak se jezdí a taky aby roztrhal pole a všem ujel. První se možná povedlo, skútr s kamerou byl. Druhé se nepovedlo. I po zběsilém úprku byla první skupina stále velmi početná. Což nevěštilo nic dobrého. Raději jsem se tedy zařadil do skupinky. Ono mi po prvním sjezdu ani nic jiného nezbývalo, protože jsem byl předjet 2 závodníky. Mladý německý závodník nasadili výletní tempo, tak jsem ho raději znovu předjel aby se trochu jelo. To mi vydrželo na kopec, kde se ukázalo proč se skupina nedrobila, mé lyže stály. Ve sjezdu jsem se z čela skupiny propadl na úplný chvost a byl rád, že jsem ve skupině zůstal. Dole se opět jelo výletní tempo. Zkoušel jsem se opět propracovat dopředu, ale přes masu těl a s drhnoucími lyžemi to nešlo. Navíc lyžaři na čele konečně ukázali, že umí jezdit rychle a zmizeli. Já zvládl předjet tak maximálně 3 lyžaře, ve stoupání se na 3 metry přiblížit k Petře Novákové a živit naději, že ani to po tomto závodě neprohraji s českou reprezentantkou. Tato planá naděje se rozplynula záhy, jakmile se trať narovnala Petra zmizela a dojela na neuvěřitelném 6. místě jen 50 sekund za vítězem. Já již jen doufal, že se zezadu nepřiřítí Petr. To se v sobotu ještě naštěstí nestalo. U piva jsme mohli (já mohl) nadávat na lyže, servismana a plánovat jak pojedeme v neděli na lyžích, které nebudou drhnout od startu až do cíle.

22 km volně, sobota 16. 2. 2019

Servismana jsem "bohužel" nevyhodil, vypadal rozumně a říkal, že na neděli připraví jiné lyže, které zaručeně pojedou. Zkrátím to, nejely.

Po startu jede Standa s Honzou Šrailem "výletní tempo", takže i my turisti můžeme s nimi jet kilometr ve skupince. Sice s jazykem na vestě, ale stálo to za to. Následně všichni zmizeli v dáli. Po chvíli přijel i Petr a hnal se přede mě. To se mi vůbec nelíbilo. Zkusil jsem se držet. Nešlo to. Nezbývalo než ho zkusit porazit dokud byl nablízku. Konečně úspěch, ale Petr se bohužel rychle zvedl a zmizel :-). Já se pak jen zmítal soupaž do cíle. A utvrdil jsem se v tom, že soupaž může jezdit jen ten kdo je silný nebo hloupý. Já bohužel byl jen hloupý, protože nevím jak jinak si vysvětlit, že jsem jel soupaž když jediné co trochu umím je běh střídavý.

Všechno špatné je k něčemu dobré a tak vím, že MAPLUS HOT MARATHON drhne na všech druzích sněhu a má blízko k tomu aby se kvalifikoval do kategorie vosků, které nesmějí přijít ani dětem na sáňky. A za druhé jsem si snad konečně pořádně uvědomil, že soupaž mě nebaví a příště si namaži.

45 km klasicky, neděle 17. 2. 2019

Poznámka: skutečné vzdálenosti byly 20.3 km a 38.3 km

Po závodě Petr světu ukázal jak na bratry Polášky:

A ještě fotky těsně po startu obou závodů:

Přílohy:

• skate
• klasika