Pondělí, 5. února 2018, 21:05 – Petr – Zima 2017/18
Ještě před pár dny jsem měl určité lyžařské iluze. Třeba že na skate se dá namazat špatně - ale nemůže to být naprosto tragické. Nebo že když nyní už občas prášíme, tak že jsme již celkem pokročilí (na naší úroveň závodů).
Přes závodem nasněžilo několik centimetrů sněhu - ne tolik, aby to vadilo technicky. Ale lyže ani trochu neklouzali...
Dlouho jsem si mohl myslet, že pomalu jedeme všichni - začal jsem brzy a od Blatného rybníka skoro až po Václavíkovu studánku (kilometry 4 - 31) jsem jel na prvním místě. Pak se však kolem mě během chvilky prohnali všichni medailisté - jakým ale stylem. Byla to rovinka, na které si tak normálně pohodově jeli - s mými lyžemi bych jim nestačil snad ani kdybych sprintoval.
Od dvou kolegů s loňského týmu K70 (které jsem v kopci na Jizerku dojel, ale na Promenádní už mi lehce ukázali záda) jsem se žádné detaily k mazání nedozvěděl - tuto část měl na starosti bratr jednoho z nich (který dělá servis pro švýcarskou reprezentaci). Vítěz prozradil, že základem byly studené lyže, poté fialové HF, fialový prášek a nakonec studený urychlovač. První a poslední položka v mé výbavě chybí. A také jsem byl asi nedostatečně agresivní při práci se strukturovačem.
Ale trénink to byl pěkný. Kdy jindy natrénovat na Krkonoše - než když sníh takto spolupracuje a trochu ohne nedostatečně prudké terény?
Mohl bych ještě citovat poděkování od Honzy (pil jsem málo, takže jsem si oproti očekávání cestou žádnou láhev nevzal - a děkuji Aničce za občerstvení na trase!!!):
Což mi připomíná, že jsem ti chtěl poděkovat za tvůj ionťák. Ač jsem ho původně nechtěl, zachránil mi téměř život, přinejmenším alespoň sílu dojet do cíle kolem hřebínku a přehrady...
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta |
|---|---|---|---|
| 5. | Petr Marhoun | 5:23:21 | 0:20:36 |
| 40. | Luboš Chvátal | 6:00:49 | 0:58:04 |
| 151. | Jan Pipek | 7:42:16 | 2:39:31 |
