Středa, 1. února 2017, 22:48 – Simona – Zima 2016/17
Dle každoroční tradice dorazil e-mail se vzpomínkou na Expedici Krkonoše 2013 a prosbou, zda by nebyla vůle podobnou akci zopakovat. Onehdy se jednalo o loučení se zimou s vidinou příznivých nočních teplot. Zima nám však ukázala, že stejně vládne i v jarních dnech, proto jsme neotáleli a vyrazili hned v mrazivém lednu tentokrát do Jeseníků.
Hned na trase Praha – Olomouc nás potkalo první příkoří - jízda historickým vagónem. Případnou nespokojenost hned zahnala příjemná společnost a dobré olomoucké podniky. Po vydatném spánku jsme mohli naložit Prdelku (vůz značky Škoda Octavia) a vyrazit do Šumperku. Okolní krajina byla tak půvabná, že jsme si ji museli ještě ten den dvakrát prohlédnout. Tuto podívanou nám připravilo další příkoří – zapomenuté běžkařské boty. S tím souviselo i promeškání autobusu a následná změna plánu – dnešní trasa bude delší a překoná 800 výškových metrů. Na to je třeba se posilnit v hostinci, kde na nás čeká hned dvojité příkoří v podobě nepříjemné servírky a toho nejhoršího hovězího vývaru v Olomouckém kraji.
V odpoledních hodinách se konečně vydáváme na trať. Trochu to smeká, sníh se místy boří, batohy těžknou a vytoužený cíl je v nedohlednu. Cena je sice vysoká, ale v pravý čas stoupáme nad mraky i stromy a jsme odměněni pohádkovým západem slunce. Teď je jasné, že nejhorší je za námi a už žádná příkoří nenastanou. Již za tmy přijíždíme ke kapličce u Jelení studánky. Rychle navrstvíme oblečení a pouštíme se do kulinářského zážitku – večeře o pěti chodech. Nechybí ani trocha kultury v podobě duchaplných videí a spokojeně usínáme.
Z vyhřátých spacáků nás vytáhne až vycházející slunce a po ranních procedurách se vydáváme na hřebenovku nabízející nádherné výhledy. Ještě sjet sjezdovku a už hurá k vrcholu Pradědu. S vidinou borůvkových knedlíků se někteří snaží i o styl! Po vynikajícím obědě (na horách je ostatně vždycky všechno vynikající, ale kdo ví, jak by to bylo s tím vývarem) už cesta vede jen z kopce dolů.
Ještě závěrečné foto a už nasedáme do vlaku. Naše čtyřčlenná skupina se pomalu začíná rozpadat. Letošní expedice snad ani nemohla být lepší. Doufám, že i v příštím roce přijde tradiční e-mail a pár nadšenců se nechá zlákat na objevování českých pohoří z jiného úhlu.
Dodatečná poznámka (od Petra): Příkoří, které jsme průběžně evidovali a číslovali, jsou zapsána pečlivě. Odkaz na večerníček (pro tyto expedice velmi vzdělávací) však chybí. Sice nejspíše každý zná, ale přesto - co se stane s vodou, když je taková zima, jako třeba tenkrát v Krkonoších?