Jizersko-Orlický ultra-víkend

Středa, 8. února 2017, 09:10 – Petr – Zima 2016/17

Tentokrát se konaly velice zajímavé závody hned ve dvou českých pohořích - Boboloppet v Jizerkách a zároveň Orlický maraton. A bylo nutné si vybrat, kam zamířit. Nebo se vlastně musím opravit - bylo rozumné si vybrat, kam zamířit.

Nebudu zdržovat a začnu hned tím hlavním sdělením - totiž že Ferda selhal. Poprvé nastoupil v plné síle na Boboloppet na skatových lyžích - a jasně jsem mu napsal, kolik je traťový rekord a jaká je za jeho překonání slíbená výhra (lyže). Nicméně o půl minuty se mu to nepovedlo. Sice se vymlouval, že držitel rekordu (Jiří Pliska) při jeho získání oproti pravidlům nezastavoval na kontrolách - a naopak Ferda letos hned na první kontrole ztratil minutu a půl ve frontě na kleštičky. Ale na to se historie neptá.

Tak dobře, výhra není špatná, sám si pamatuji, jakou jsem z ní měl radost. Nicméně první vítěz v oddíle není - a navíc to před dvěma lety bylo Alpským stylem (vše si vést sebou - letošním pomocníkům velice děkujeme!!!!!).

Když už píšu o skromnosti, Pliskovi a historii s nízkým indexem zvědavosti - tak toho Jirku Plisku jsem letos porazil. Je sice pravda, že jel klasicky na hladkých lyžích, byl líný prášit a zvolil pozdější start (a sníh byl letos takový, že vosk i čas startu byly dost zásadní) - ale koho to zajímá?

Teď už můžu přijít k tomu, co se tak nějak stává v dnešní době hlavní, totiž k příkořím:

Den před závodem jsem si koupil láhev "finisher" ve zlaté barvě. Před závodem jsem jí sice naplnil, ale při přenášení mi upadla, urazil jsem hrdlo a musel jsem si vzít jinou.

Již o týden dříve jsem si koupil novou ledvinku - byl to již třetí pokus, sice nejúspěšnější, ale stejně byla horší než obě, které jsem měl v některých z předchozích ročníků půjčené. Již po sto metrech mi z ní vypadla láhev, čímž jsem ztratil kontakt s Ferdou a následně mnohé síly neúspěšným pokusem o dojetí. Při prvním skutečném napití mi pak vypadla znovu, dokonce v mírném sjezdu (musel jsem se vrátit) - naštěstí jsem pak vyvinul použitelný způsob, totiž ukládat jí hrdlem dolů. Úkol pro další zimu je jasný - koupit si další ledvinku.

K první kontrole byl tento pokyn: "... na Hrabětické louce přímo na křižovatce, závod uhýbá doleva na Jabloneckou chatu, rovně se jede na Kapličku." Jinými slovy: Jede se tak dlouho rovně směrem na Kapličku, dokud nebude vedle cesty kontrola, pak se zahne vlevo. Těch hlupáků, kteří se drželi za účastníkem s číslem 3 (které zní zkušeně) a v dresu s textem MFF UK (možná neviděli?) a jeli rovně a rovně daleko za odbočku, ale bylo! (Pět až deset?) Kteří si kvůli husté mlze nevšimli, že kontrola nebyla na odbočce, ale až o několik desítek metrů dále u přejezdu silnice!

Ty silnice byly letos hodně zákeřné, jak jsme na nich tentokrát museli sundavat lyže. Tam jsem vždy ztrácel - nejvíce na Václavíkově studánce (podle dat rovnou minutu proti Ferdovi), kde jsem dokonce musel odepnout hůlku, abych botu dostatečně očistil.

Pak ten sníh - nejdříve dost namrzlý, skoro jsem na něm neudržel rovnováhu. Později trochu povolil - a pak ještě více, to už byl zase ten druhý extrém, že bylo nutné hodně zabírat. A všude mimo hlavní cesty se hůlky hrozně bořily, třeba na Oliveckou se skoro vyšplhat nedalo.

A také - kdo přišel s nápadem uspořádat pár dní před závodem kros na běžkách? A neřekl mi, že se tam smí (před překážkou) plužit? Dobře, po prvním skoku na zadek mě to mohlo napadnout a nemusel jsem stejnou věc v další jízdě ještě dvakrát opakovat. Ale prostě bych radši závodil bez toho, aniž bych při každém pokusu o soupaž (které jsem se tím pádem radši vyhýbal) necítil naraženou kostrč.

Takže celkově vzato - Boboloppet jak má být. Navíc jsem věděl, že ztrátu nedoženu - a nemusel jsem tudíž přehnaně spěchat. Jak říkají dnešní sportovci - hlavně si závod užít! (Letos rozhodně platilo.) A stačilo mi to jak na bednu - tak především jsem se konečně (na čtvrtý pokus) dostal na devadesáti kilometrech pod pět hodin!

Po dokončení bylo potřeba se rychle vzpamatovat, zanechat znaveného Ferdu na místě a vyrazit směr Orlické hory. Cestou nabrat Jirku a dohodnout se s Tomášem - protože za chvíli je už ráno a start Orlického maratónu.

Až moc brzy - další drobné příkoří bylo, že jsme dorazili jen pár minut před startem a začínali až z konce první vlny. Tak bylo trochu demotivující se celý den vídat jen a pouze s těmi, kteří měli být od začátku daleko za mnou.

Naštěstí to tolik nevadilo - za chvíli jsem totiž zjistil, že sobota mi nějak sebrala veškerou sílu. A sice jsem nejdříve předjížděl mnohé soupeře - ale časem jsem dojel takové, kteří mi sice stále připadali pomalí, překonat jsem je však ten den nedokázal. V prvních větších kopcích se to sice ještě trochu přeskupilo (ti na hladkých za mě, pár rychlejších lyžařů s opravdu pomalým startem přede mě) - mezi desátým a patnáctým kilometrem jsem již zcela osaměl, jen turisty jsem vídal.

Po dvacítce se změnil charakter tratě - po dlouhé rovince přichází konečně moc hezké stoupání. A jestli jsem si předtím nebyl jistý - tak v té době jsem opravdu začal být rád, že jsem do Orlických hor přijel, velice krásně tam bylo! Dvě medailistky jsem v kopcích minul, ale jinak jel stále sám. Cíl se rychle blížil - mohl být tedy o sto metrů dál, ještě jednoho jsem mohutně sjížděl (respektive on sotva dojížděl), ale poslední sekundu si dokázal pohlídat. Za chvíli dorazili i Jirka a pak Tomáš - moc vydařený víkend to byl!

Boboloppet 90 km volně

Orlický maraton 20 km volně

Orlický maraton 40 km klasicky

Přílohy:

• BoBoloppet - celkové výsledky