Další zima se blíží. Aby každý věděl, že jsme se již probudili z letního spánku aktualizujeme loňskou termínovku tak, aby si každý i letos mohl vybrat vhodnou taškařici kde se může nesmyslně honit za časem. Je potřeba jezdit na závody a nést prapor oddílu vysoko.
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta | Relativně | Myslivny 1 | Myslivny 2 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 10. | Jan Ferdinand Polášek | 1:05:19.9 | 0:06:11.7 | 0:00:00.0 | 0:12:36.1 | 0:40:36.5 |
| 21. | Petr Marhoun | 1:09:11.9 | 0:10:03.7 | 0:03:52.0 | 0:12:52.2 | 0:42:54.2 |
| 48. | Jan Čapek | 1:16:43.1 | 0:17:34.9 | 0:11:23.2 | 0:13:49.4 | 0:47:15.5 |
| Pořadí | Jméno | Čas | Ztráta | Relativně | Modravsky potok 2 | Holubí skála 1 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 5. | Jan Ferdinand Polášek | 1:47:37.9 | 0:04:27.0 | 0:00:00.0 | 0:25:11.1 | 1:10:06.8 |
| 17. | Petr Marhoun | 1:56:12.9 | 0:13:02.0 | 0:08:35.0 | 0:27:08.3 | 1:15:48.1 |
| 81. | Karel Žídek | 2:24:56.5 | 0:41:45.6 | 0:37:18.6 | 0:31:58.4 | 1:31:23.1 |
Necelých čtrnáct dní po návratu z Livigna, kde mě při posledním tréninku začala bolet achilovka, jsem se vydala na další soustředění, které nám kvůli sněhu přeložili z Božího Daru na Černou horu. Prvního tréninku jsem se docela bála, kvůli té noze, nicméně při prvním lehkém bruslícím tréninku to bylo dobré. Hlavní trenér nám přijede až v neděli, takže si zatím užíváme volnější start. Odpoledne tedy byla skatová technika. Naštěstí na rozdíl od Livigna z toho bruslení nemám vůbec tak špatný pocit.
V neděli jsme začli rozcvičkou, kde jsem rychle zjistila, že to není nic pro moji nohu. Dopoledne se ukázalo, že ani klasika. Takže na výletku po zmrzlých tratích kdesi jsem vcelku plakala. Odpoledne nám už přijel Petr, takže se šlo na klasickou klasiku, kde jsem pochopila, že klasiku si ještě nějakou chvilku nezajezdím.
Já jsem se letos vydala na první sníh do Livigna. V pátek 13. ve 4.30 jsme ve Skuhrově nad Bělou naložili do velkého oddílového Forda děvčata ze Skuhrova, které jsem si vezla já a trenér si do svazového Volkswagenu naložil do 23 let. Cesta byla vcelku dlouhá, ale po druhé jsme dorazili do Livigna, kde už na nás čekaly dva mikrobusy varských a jeden tepličáků.
Chvilku po příjezdu jsme šli rovnou na lyže. Hlavní úkol byl jezdit pomalu s tepy pod 150, protože jsme vysoko (což mi trochu objasnilo, proč jsem na hotelu málem umřela po vyběhnutí tří dvou pater).
Není tu úplně kopec sněhu, nejdelší okruh má 1,3 km. Zase si ale člověk dobře prohlédne, s kým má tu čest. Velká část všech jsou Češi. Kromě lidí ubytovaných s námi je tu ještě Jablonec a pár drobných. I Standa Řezáč si tu drtí svoje soupaže.
