Tartu maraton

Napsal uživatel Kajis dne St, 06.03.2013 - 23:20

Závodit natrénovaný, vyspaný a na rychlých lyžích umí každý. Až v opačných podmínkách se ukáže pravý charakter. Ale abych začal z kraje...

Můj šéf je Estonec a už druhý rok mě lákal na estonský národní lyžařský závod Tartu maraton (v roce 1988 vyhlášen sportovní akcí roku Sovětského svazu!). Tentokrát jsem neodolal. Šéf nakonec sám nejel kvůli chřipce, ale měl jsem podporu v podobě ruského kolegy Ivana - a pro cesty po Estonsku mohu jen doporučit mít s sebou estonsky/finsky/rusky mluvícího spolucestujícího.

Před závodem nám šéf sehnal bydlení v zámečku Cantervilla (cantervilla.ee) u Otepää. Jedno z nejbizarnějších ubytování, kde jsem byl. Celé místo připomínalo béčkové horory s upíry (nejvíc majitel chodící v zámeckém oblečení). Když nás ale nekousl ani cestou podzemní chodbou do sauny, přestal jsem se bát. A na start to bylo kousek, což je nejdůležitější.

V neděli nás čekal závod (63 km klasicky). Vzhledem k tomu, že nás Peťulán už týden trénoval na brzké vstávání před startem, hlavní cíl byl neusnout během závodu. To se povedlo. Závod samotný se sestával z radostných chvil, kdy se stoupalo - to jsem všechny předjížděl - a z utrpení při klesání - to mi to zase vrátili s úroky. Při pohledu na profil si každý hned všimne jediného pořádného kopce. Po 20 km čekání, kdy ten kopec přijde, jsem pochopil, že už jsme ho přejeli... A tím skončily mé naděje. Během cesty nakonec vykrystalizoval cíl v podobě 4 hodin a ten se podařilo splnit (3:58). Kolega Ivan mi dal pěkný kotel (3:22), což se ale dalo čekat.

Jinak dojmy jsou veskrze pozitivní i díky bezchybné organizaci - můžu jen doporučit. Už bych jen heslovitě vyjmenoval některé největší zážitky:
- občerstvovačka "kohvipunkt" (kávové místo) 3 km před cílem. Podávala se zde pouze káva. Samozřejmě jsem se na jednu zastavil.
- hekající a houkající estonský závodník č. 775
- horké pivo v cíli (chutná to přesně tak hnusně, jak to zní)
- možnost sauny v cíli (ovšem nevyzkoušeli jsme)

A to je asi vše.